Představte si, že chcete pracovat jako lékař. Poctivě jste studovali, dřeli po nocích a teď konečně máte vysněný titul a hledáte uplatnění. Ze školy nevycházíte s čistým štítem, máte již pár zkušeností z oboru a dva roky si jako lékař přivyděláváte. Odpovídáte na inzeráty a sami píšete zvoleným nemocnicím.
A v e-mailu se vám množí reakce jako:
„Vezmeme vás, ale nabídněte co možná nejnižší plat. Snažíme se co nejvíce snížit náklady, protože naši pacienti nechtějí platit víc.“
„Váš požadovaný plat je příliš vysoký. Za 20 000 Kč měsíčně vás nikde jako nastupujícího lékaře nevezmou. Musíte si říct jen kolem 10 000 Kč za měsíc.“
„Nejnižší nabídka vyhrává. Nabídněte co nejnižší finanční ohodnocení, za které jste stále schopni pracovat, a my se vám ozveme, když vaše nabídka bude nejnižší.”
„Nechceme moc kvalitního lékaře, stačí nám lékař, který bude jen pacienty třídit podle typu onemocnění, popřípadě doléčovat po ostatních lékařích. Proto vám nemůžeme nabídnout tolik, kolik požadujete.”
„Léčit přece umí každý. Moje neteř se vrátila z nemocnice, takže teď má dostatek zkušeností a bude pro nás léčit za 5000 Kč za měsíc.”
Zní to bizarně? Nepravděpodobně? Tak si odmažte slovo „lékař” a nahraďte jej slovem „překladatel”. A máte krušnou realitu spousty současných českých překladatelů. Český překladatel je totiž často považován za někoho, kdo umí dobře cizí jazyk, možná byl někdy v cizině a má nějaký titul, ale vlastně jen převádí text z jednoho jazyka do druhého.
„No to přece musí zvládnout i moje neteř, která pracovala jako aupair v Anglii? Na to přece nepotřebuje vzdělání. A víte co, Google Translate to zvládne stejně dobře. Na co bychom mu/jí platili přes 300 Kč za stránku?” rozohňuje se spousta překladatelských agentur i ostatních firem. Podobně to ale neprobíhá pouze v agenturách, ale i v některých nakladatelstvích, která překladatelům beletrie (tzn. kreativně a časově velmi náročných textů) nabízí kolem stovky za stránku. Překladatel se tedy pouze překládáním literatury či poezie neuživí a musí se specializovat i na jiné obory. A tím vezmou za své sny mnohých budoucích překladatelů o překládání světových literárních děl do češtiny. Zjistí totiž, že jíst se musí, a beletrii poté překládají hlavně z lásky k literatuře či konkrétnímu autorovi, ne kvůli finančnímu ohodnocení.
Ono „prosté převádění textu z jednoho jazyka do druhého” je složitější proces, než se na první pohled zdá. Překladatel nemůže překládat jakékoliv téma, jaké se mu zamane. Musí být v daném oboru dostatečně vzdělán, mít širokou slovní zásobu (ideálně i vytvořenou tzv. překladovou paměť v PC nebo v CAT nástroji, ve kterém pracuje) a musí vědět, jak věci v daném oboru fungují, jaký typ textu zákazníci očekávají a jak má text působit na čtenáře. Překladatel se musí neustále vzdělávat, hodně číst a ideálně mít titul buď přímo z překladatelství, nebo z oboru, na který se specializuje. (Ano, překladatelství se STUDUJE, na několika vysokých školách v ČR a na spoustě univerzitách v zahraničí, a trvá to několik let, než člověk tento obor zvládne. A spousta lidí ho nezvládne vůbec a překladateli být nemohou.) Na to, abyste byli překladateli, vám nestačí pobyt v cizí zemi, zkušenost jako aupair nebo to, že jste bilingvní. Musíte mít cit pro jazyk, umět se vyjadřovat přirozeně, najít správné slovní spojení, naslouchat potřebám čtenářů a zákazníků, mít bohatou slovní zásobu, stylistickou přesnost, cit pro detail, být pečliví, pracovití a zodpovědní a spoustu dalších osobnostních kvalit. Hodí se také znalost teorie překladu, současných tendencí a historie překladu. Je užitečné vědět něco o gramatice, FSP, morfologii, sémantice, diskurzu, CAT nástrojích a historii a kultuře zemí, jejichž jazyk překládáte. Překládání je o mnoho složitější proces a vyžaduje mnoho schopností a znalostí, což mnozí laici vůbec netuší.
Jelikož je překladatelská práce v Čechách stále dost podceňovaná, klasický scénář hledání práce začínajících, ale i zkušených překladatelů, se nese v dialozích v již výše zmíněném duchu – proč si za překlad říkáte tolik, chceme slevu, nabídněte co nejméně, za tolik peněz vás nikdo nevezme. Velké díky výjimkám, které se naštěstí občas objevují. Ale jak se pak český překladatel má uživit, když z nouze vezme překlad za stovku za stránku? Překladatel je schopný přeložit tak maximálně šest normovaných stran textu denně, jinak hrozí silná únava a někdy i syndrom vyhoření. Překládání je totiž kreativní činnost, stejně jako psaní knih, poezie, herectví či programování. Zkuste si vytvářet kreativní obsah 8 hodin denně a zjistíte, že takhle unavení jste nebyli ani po návratu z posilky. Když ale překladatel dostane jen stovku za stránku textu a bude mít štěstí, že bude mít práci na každý pracovní den v týdnu o rozsahu 6 normostran, vydělá se měsíčně stále jen 12 000 Kč. Navíc musí překladatel odpovídat na maily a telefonáty zákazníků, vystavovat faktury, jednat s úřady, pracovat na své propagaci atp. Tím pádem se jedná o práci tak na 8–12 hodin denně, přičemž zaplaceno má stále oněch chabých sto korun za stránku. Překladatel navíc většinou pracuje na živnostenský list, tím pádem nemá nárok na dovolenou, nemocenskou a podobné vymoženosti. Samozřejmě se dají najít zákazníci, kteří za překlad zaplatí přes těch 300 Kč a mnozí překladatelé si vydělávají velmi slušně. Ale je to běh na dlouhou trať, protože v našem českém rybníčku se může jednat o opravdu frustrující zkušenost.
Nedávno proběhla na Facebooku diskuze, která reagovala na článek od Kristýny Mališové v Respektu. Slečna překladatelka tvrdila, jak překládá texty, kterým nerozumí, za ohodnocení, ke kterému by se žádný profesionální překladatel neměl snížit. A v tom právě tkví ten problém – spousta frustrovaných studentů a začínajících překladatelů tu stovku za text vezme, protože jinou práci nemají, a nechají se agenturou/zákazníkem vykořisťovat. Tím se ale snižuje hodnota překladů na trhu, zákazníci si na tu stovku zvyknou a už je zaděláno na problém. Spousta výborných českých překladatelů, které znám, se v oné diskuzi shodovala, že články jako ten od sl. Mališové překladatelskou praxi v očích laiků shazují, a snad se časem podaří českým překladatelům sjednotit a podniknout nějaké kroky k očištění překladatelské profese v očích veřejnosti.
Dalším smutným příkladem může být poptávka umístěná do facebookové skupiny studentů překladatelství na Katedře anglistiky a amerikanistiky v Brně, kde jsem také teď v červnu dostudovala. Objevila se tu následující poptávka po překladatele: „Nabízím možnost spolupráce s překladatelskou agenturou: překlad textů pro FSpS MU a Mendelovu univerzitu z ČJ do AJ. Odměna 100 Kč/NS, zaškolení v MemSourcu, potvrzení o spolupráci. Bližší info do zpráv.” Všichni jsou tou nabídkou rozohnění, ale bojím se, že to stejně někdo z nedostatku práce vezme.
Stejně tak se dá dobře poučit ze stránky Brigády.net, kde je poptáván překlad následujících „kvalit”: „Uplatnit se mohou i studenti jazyků bez překladatelské praxe. Nepotřebujeme totiž překlady na odborné úrovni, doslovné překlady ani překlady specializované. Takže si můžete procvičovat jazyk, který se učíte a ještě si u toho vyděláte.” či „Informace je možné upravit, přetřídit a klidně i vynechat (podle jednotlivých zadání).” „Nepožadujeme ani vysokou stylistickou úroveň ani nadstandardní znalost pravopisu”.
Jak tedy z toho ven? Dobrou inspirací jsou organizace pro překladatele a tlumočníky jako IAPTI, které se snaží o propagaci překladatelské práce a diskuzi o sazbách za překlady. Konference v Londýně na podzim 2013 mě naplnila optimismem, ale v Čechách nám podobná organizace chybí. Dobrým krokem by bylo také zavedení potřebné certifikace (například něco jako European Masters in Translation). Je nutné vyslat agenturám a nakladatelstvím zprávu, že překladatelství je náročná a odpovědná práce, za kterou není možné brát stovku za stránku. Překladatelé se musí naučit vystupovat sebevědoměji, odmítat podobné zakázky a nesnižovat tak ceny na trhu. Musí se zavést větší prostor pro diskuzi mezi oběma stranami, pořádat konference, semináře, přednášky a bavit se jak s ostatními překladateli, tak i s veřejností. Dokud se o překladatelství budou lidé domnívat, že to zvládne každý studentík, který byl rok v Anglii, tak to s překladatelstvím půjde stále z kopce. Za svoji práci si zasloužíme odpovídající hodnocení. Řekněme NE stovce za stránku.
Pokud se chcete zapojit do diskuze o překládání v Čechách, chcete říct ne stovce za stránku a rádi byste pomohli šířit povědomí o dobrých překladatelích / férových agenturách a firmách, sdílejte prosím tento článek nebo se rovnou podívejte na nově založenou Facebookovou stránku Řekněme NE stovce za stránku.