Rozdíl mezi překladatelem a člověkem, co umí cizí jazyk, se často pozná na drobnostech. Dobrý překladatel by se totiž měl (mimo jiné) vyznat v kultuře, prostředí a způsobu, jakým se lidé v cizí zemi vyjadřují. Zrovna dneska jsem se setkala se zajímavou situací, kdy jedna kulturní maličkost může celkem výrazně ovlivnit vnímání textu cílovým čtenářem (v mém případě posluchačem).
Každou první středu v měsíci probíhá v Česku polední zkouška sirén, která má ověřit jejich funkčnost. Před zvukovým signálem se ozvou dvě krátké věty v češtině a angličtině, které občany na blížící se zvukovou zkoušku upozorní. Dnes v Praze cestou na oběd jsem se do těch dvou vět nějak víc zaposlouchala a všimla jsem si jedné chyby.
Celé znění textu je následovné:
„Vážení občané, z důvodu prověření provozuschopnosti se dnes ve 12:00 hodin rozezní poplachové sirény na území Hlavního města Prahy trvalým tónem po dobu 2 minut.“
„Dear visitors, In order to check the serviceability of the emergency sirens in the area of the City of Prague, an uninterrupted 2-minute tone will resound today at 12:00 a.m.“
Zdroj: http://www.pravapraha.cz/cs/clanek/jedna-z-prazskych-jistot-pravidelna-zkouska-siren
K poslechnutí třeba zde.
Poznali jste, co je v anglické verzi špatně (kromě jisté šroubovanosti)? Anglická věta totiž uvádí, že zkouška proběhne „at 12:00 a.m.“, což může být pro cizince dost zavádějící.
Časové označení „12:00 a.m.“ není anglicky (a hlavně fakticky) správně. Zkratka „a.m.“ pochází
z latinského „ante meridiem”, což znamená „před polednem“, a „p.m.“ je zkratka „post meridiem“, tedy „po poledni“.
Technicky je používání „12 a.m.“ a „p.m.“ špatně, protože 12 hodin samo o sobě není „po poledni“ ani „před polednem“, ale právě to poledne („meridiem“). Přikláněla bych se tedy k nejjednoduššímu řešení – používat „12 noon / midday“ v poledne a „12 midnight“ o půlnoci, což se všeobecně doporučuje i v různých zdrojích na toto téma (viz níže). Tím se vyloučí všechny problémy s „a.m.“ a „p.m.“ a zmatení cizinci nebudou očekávat zkoušku sirén o půlnoci (což je nepravděpodobné, ale takové důležité hlášení by mělo být správně tak jako tak).
Když už totiž někdo v angličtině použije v této situaci „a.m.“ a „p.m.“, označuje poledne jako
„12 p.m.“, protože již jedna vteřina po poledni se dá nazvat jako „p.m.“. Stejně tak občas angličtí mluvčí označují půlnoc jako „12 a.m.“, protože už pár vteřin po půlnoci je ráno. Ale obojí je ze své podstaty fakticky špatně. Je tedy také možné, že v tomto případě je tam „12 a.m.“ schválně, protože hlášení může cílit na turisty (tedy lidi, kteří mluví anglicky, ale nejsou rodilí mluvčí). A ti si již často navykli používat „12 a.m.“ v poledne ( i když mi tato varianta zní dost nepravděpodobně).
Z článku tedy plyne ponaučení: ověřovat, ověřovat, ověřovat. A to zejména, pokud nejste rodilý mluvčí a nechcete udělat nějakou kulturní botu. Při překládání ověřuji velmi často, a většinou raději i drobnosti, o jejichž správnosti jsem přesvědčená.
Věděli jste o tomhle kulturním rozdílu, nebo vás takovéhle věci nepřekvapí? A máte podobné příklady z jiných jazyků? Podělte se v komentářích.
Zdroje k danému problému:
http://www.npl.co.uk/science-technology/time-frequency/time/faqs/is-midnight-12-am-or-12-pm-faq-time
http://www.rmg.co.uk/explore/astronomy-and-time/time-facts/faqs/is-noon-12-am-or-12-pm
http://www.timeanddate.com/time/am-and-pm.html
http://www.nist.gov/pml/div688/times.cfm